Některé prameny nebyly stavěny jen na počest V. Priessnitze, ale i na památku některého pacienta. V roce 1871 se do lázní přijel léčit šlechtic Gyula von Beothe z Budapešti s vážnými zraněními po pádu z koně. Jeho sestra se ve zdejších lázních doléčovala po prodělané malárii. Maďarský šlechtic však léčbu nedokončil a odjel na pohřeb svého otce v Budapešti, kde svému zranění pár dnů nato podlehl. Jeho sestra nechala přibližně v roce 1874 postavit pomníček z lomového kamene. Velké prostranství mezi Bezručovým pramenem a pramenem Gyula bylo upraveno jako přírodní amfiteátr s mnoha lavicemi a stoly. Často tady byly pořádány lesní koncerty, kočující společnosti zde hrály svá divadelní představení, byly předčítány knihy a básně. Jednalo se o jedno z nejoblíbenějších míst kulturního vyžití. Dnes altán již dlouhou dobu nestojí. V roce 2004 proběhla oprava prostranství před pramenem a vybudování přístupu k němu.