NEJSTARŠÍ HISTORIE
Město nazývané „perlou Jesenicka“ pro svou překrásnou přírodní
polohu – leží na soutoku horských říček Staříče a Bělé, kudy procházejí
i cesty, které jej spojují přes Ramzovské a Červenohorské sedlo s okolním
světem. Soutok obou těchto řek tu vytvořil rozlehlá štěrkoviště, jež přiměla
první zdejší osadníky kolem r. 1260, aby začali městu říkat Frývaldov
(frei vom Walde).
Zprvu tu vznikla ves a krátce potom i město, uváděné poprvé r. 1267.
Už kolem r. 1290 bylo střediskem vikbildu, správního okrsku 10 vsí, v nichž
městský fojt vykonával hrdelní právo. Opěrným bodem města bez hradeb byl
hrad. Počátkem 14. století město velice trpělo nájezdy loupeživých rytířů
a právě z té doby (1326) se datují důležité zmínky o hamrech v blízkosti
města, jichž bylo 13. Lze se domnívat, že šlo o výrobu železa dobré
jakosti, protože podle dvou zpráv z konce 14. století se prodávalo v Anglii.
S poklesem těžby rudy zanikly i hamry včetně hornických vsí a počátkem
15. století se tu kulo železo jen na dvou místech.
V tu dobu byl městským fojtem Hynek Mušín, který byl pro své sympatie k husitství
zbaven fojtství. Nový rozmach těžby nejen železné rudy, nýbrž i zlata a
stříbra vynesl městu r.1506 horní statut a stalo se dokonce majetkem
evropsky známé podnikatelské firmy Fuggerů z Augšpurku. Ta, když rudné
bohatství vytěžila, prodala město i s okolními vesnicemi r. 1547
zpět biskupství vratislavskému. V Jeseníku sídlil vrchnostenský úředník,
spravující do r. 1848 oblast od Mikulovic až po Ramzovou a Filipovice.
Vidina horního podnikání se ještě v 16. století rozplynula a město
se chopilo skromnějšího, ale trvalejšího zdroje výživy – plátenictví.
Zejména předměstí Svoboda bylo zabydleno přadláky a pláteníky, kteří
hotové výrobky vyváželi do celé Evropy i nově objevených zámořských
osad. Řemeslnický ráz města potvrzují i četné cechovní řády, udělené
městu na rozhraní 16. a 17. století.
ČARODĚJNICKÉ PROCESY
Třicetiletá válka ukázala městu svou zlou tvář ve zvlášť hrůzné
podobě. Zde totiž začala v r. 1622 série čarodějnických procesů,
která si v městě a okolí vyžádala stovky obětí. Jen v Jeseníku
se ví o 102 osobách, upálených na popravišti blízko cesty vedoucí do
lázní. Obecný rozvrat, vnesený do všech oblastí života dlouhou válkou,
jen pomalu ustupoval poklidnému rytmu řemeslnické práce v městě. Rozdělením
Slezska r. 1742 bylo místní plátenictví těžce postiženo ztrátou vývozu
přes Vratislav a trvalo dlouho, než našlo náhradu na Balkáně.
ROZVOJ MĚSTA
Obchodních cest přes Vídeň využil r. 1822 místní podnikatel Adolf
Rayman, který získal u vídeňského bankovního domu Regenhart velký úvěr
a založil v Jeseníku manufakturu, jež si výrobou jemného prádla
vydobyla dobré jméno v Evropě i zámoří. Spojená firma Regenhart
– Rayman postupně pohltila menší konkurenty ve městě a zavedením
strojového předení a tkaní i novými metodami chemického bělení v něm
získala monopolní postavení.
Druhou význačnou osobností, která na sklonku feudálního období vtiskla
městu svůj punc, byl Vincenz Priessnitz (1799–1851), který svou vodoléčbou
získal v celé Evropě i v Americe nevídanou popularitu. Do Gräfenberku
nad Jeseníkem, kde zbudoval řadu lázeňských objektů, přitahoval především
šlechtice, kteří přinášeli místnímu obyvatelstvu nejen vítaný příjem,
nýbrž i mnohá prospěšná kulturní zařízení .
Nová organizace veřejné správy po zániku feudalismu přinesla Jeseníku
nový zisk, protože se stal od r. 1850 sídlem okresního hejtmanství,
spravujícího oblast od Zlatohorska po Javornicko. Koncentrace průmyslové výroby
stále více přitahovala vesnické obyvatelstvo a přetvářela je v městský
proletariát. Ten se vlivem sociálně demokratických snah začal organizovaně
bránit stupňovanému vykořisťování v Raymannových podnicích a několika
menších továrnách, k nimž přibyly r. 1890 i rukavičkárna
B. Blühdorna, zaměstnávající na 400 osob. S významem města
rostl i počet jeho obyvatel. Jestliže zde v r.1836 žilo 2 518
osob, pak se tento počet do r.1869 zdvojnásobil na 5 242 obyvatel. Roku
1921 čítalo město 6 722 lidí a roku 1930 tu bylo napočítalo 8 261
obyvatel.
Ustavičný růst počtu obyvatel vyžadoval řadu nových zařízení, jež
ve městě citelně chyběla. Přičiněním ženského podpůrného spolku byla
r.1890 zbudována nemocnice, rozšířená r.1928 o nový trakt. Nutný byl
i nový vodovod (1876), když staré dřevěné vedení, instalované
r.1840 z iniciativy lázeňského hosta barona Wesselényiho, se opotřebovalo.
Neobyčejným dobrodiním pro město bylo železniční spojení na Hanušovice
a Hlucholazy, dokončené r. 1888. Malé nádraží brzy nevyhovovalo velkému
provozu a bylo r. 1912 rozšířeno do nynější podoby.
Vlakovým spojením podstatně zesílil turistický ruch, cílevědomě pěstovaný
od r. 1881 Moravskoslezským sudetským horským spolkem (MSSGV). Od značení
turistických tras, vydávání map a vlastního časopisu „Altvater“
přechází postupně spolek i k náročnějším činnostem – stavbám horských
chat či rozhleden. Přičiněním frývaldovské sekce byla takto v roce 1899
postavena na vrcholu Zlatého chlumu (875 m) nad městem 26 m vysoká kamenná
rozhledna, která dostala název Freiwaldauer Warte . Stále rostoucímu počtu návštěvníků poskytovalo vítané
osvěžení místní koupaliště (1882) i zlepšené ubytování v novém
hotelu U koruny (1890), dnes hotel Jeseník. Bydlení ve městě zpříjemnilo
zavedení plynu (1900) a elektrifikace (1920). O protipožární ochranu se
staral od r. 1871 hasičský sbor. Čilý hospodářský ruch podporovaly
peněžní instituce, a to záloženský spolek (1865) a městská spořitelna
(1872). Spolkový život, odezíráme-li od střeleckého spolku, jehož začátky
patří 16. století, se začal rozvíjet až po r. 1850. Skromné spolkové
snahy se omezovaly zprvu na podpůrné cíle, pěstování zpěvu a tělesných
cvičení. První jesenické noviny se objevily r. 1874 (Volksfreund) a měly
katolický charakter, zatímco jejich liberální protiváha (Mährisch-slesische
Presse) se ukázala teprve r. 1883.
Nedostatečně bylo odedávna postaráno o školství. Více než pětitisícové
město dostalo chlapeckou školu (dnešní gymnázium) až r. 1872, r. 1887
byla doplněna dívčí školou (dnes ZŠ Komenského). Nedostatek školních místností
neodstranila ani obecná (1881) a měšťanská škola (1888) řádu Voršilek,
které tu vybudovaly velký školní komplex s obchodní a rodinnou školou
(1902). Teprve r. 1913 vzniklo v Jeseníku reformní reálné gymnázium,
umístěné nouzově v chlapecké obecné škole. Výchovou učňovského
dorostu se od r. 1883 obírala pokračovací škola. Za první republiky českým
dětem poskytovala vzdělání skromně zařízená menšinová škola.
20. STOLETÍ
První světová válka stála Jeseník 185 mrtvých, ale ani tato žeň
smrti neudusila ducha velkoněmeckého nacionalizmu, jemuž přály zejména měšťanské
vrstvy. Vznik československého státu přijaly tyto skupiny obyvatelstva s obavami,
zejména když při prvních volbách r. 1919 zvítězila sociální
demokracie. Když však k zásadnímu sociálnímu zvratu nedošlo, smířila
se německá buržoazie na čas s novou skutečností. I frývaldovská
stávka se střelbou do dělnictva ji přesvědčila, že v Československu
k revolučním změnám nedojde. Nástup hitlerismu našel v místním
obyvatelstvu nadšenou odezvu, vrcholící okupací Sudet německou armádou počátkem
října 1938. Výsledek druhé světové války je však přesvědčil, že
podlehlo falešným iluzím.
Květnem 1945 začala nová epocha v dějinách města za zcela změněných
národnostních a sociálních podmínek. Demokratický systém, který měl navázat
na tradice první republiky, vystřídal po únoru 1948 nástup nového totalitního,
tentokrát komunistického režimu. Ten se na vzhledu města podepsal ponejvíce
téměř nulovou údržbou historického dědictví, které vzhledem k jeho
německému původu neměli noví vládci nikterak zachovávat či rozvíjet.
Tak zaniklo nebo bylo necitlivě zničeno mnoho kulturních památek, domů a
staveb, které nahradily uniformní panelové domy a to dokonce přímo na náměstí.
Jaké hrůzy však mělo jeho působení na morální stav společnosti a výchovu
už od školních let, zhodnotí snad až budoucí generace.
SOUČASNOST
Dne 1.7.1960 se doposud samostatný okres Jeseník v rámci dělení územního
uspořádání začlenil do okresu Šumperk.
Revoluci v listopadu 1989 přivítali proto občané města rovněž s nadšením
a na tradičním místě, kterému vrátili původní název – Masarykovo náměstí.
Od r. 1990 pak ve městě začíná probíhat důsledné odstátňování
majetku a v průběhu malé a velké privatizace tak podniky získávají
nový, většinou soukromý charakter. Pomalu se začíná měnit i tvář
města, během krátké doby vyrostlo mnoho nových obchodů, podniků malých,
středních i větších a jsou navazovány opět vztahy s původním
obyvatelstvem, které přes nespornou vinu svých předků na Jesenicko nikdy
zcela nezapomnělo. i s jeho pomocí postupně dochází k obnově
nebo záchraně některých památek (komplex poutního místa Panny Marie
Pomocné ve Zlatých Horách, Městské muzeum v Javorníku v Dittersově
domě, pamětní desky významným osobnostem ap.). V r. 1993 byla
zcela nově zrekonstruována bývala klášterní kaple, která dnes slouží široké
veřejnosti jako koncertní a výstavní síň, dokončeny některé významné
projekty (nový vstup do nemocnice, domov důchodců) a mnoho veřejných staveb
dostává nový kabát.
V r.1994 se rovněž široce rozvíjí spolupráce za pomoci švýcarské
strany a to hlavně na poli cestovního ruchu (pomoc při řešení městského
informačního systému, I.C., lázeňství (vybudování nového lázeňského
pramenu "Bernský pramen" při cestě na Pomezí 22.8.1995 ap.). Dne
24.5.1995 v 17.58 hod. rozhodl Parlament ČR o znovuzřízení okresu
Jeseník. Nový okres bude zahrnovat celkem 23 obcí. Rozhodování v parlamentu
byl osobně přítomen starosta města Jeseník ing. Petr Košacký. 141 poslanců
se vyslovilo pro, 10 se zdrželo hlasování a 1 byl proti. Výsledek hlasování
předčil i nejoptimističtější očekávání.Okres byl oficielně zřízen
1.1.1996.
Dne 29.9.1995 navštívil Jeseník prezident republiky Václav Havel. Po krátkém
uvítání uspořádal tiskovou konferenci pro sdělovací prostředky a zástupce
města a následně pronesl před radnicí krátkou řeč k jesenickým občanům.
Tato návštěva byla součástí jeho dvoudenní pracovní návštěvy okresu
Bruntál a budoucího jesenického okresu.
|